Dnes to bude velmi krátké.
Když jsem napsal ten nadpis, tak jsem si uvědomil, že zkouškové vlastně ještě nezačalo. Dost z nás se letos rozhodlo dát si delší volno od posledního týdne školy (druháci končili 22. 12., yay!) až do konce roku a pak se podívat na nějaké ty předtermíny. Předtermíny jsou vypsaný ze ZPL a psychologie. ZPL pro všechny, psychologie asi pro 50 lidí. O organizaci biologie se nemá cenu moc zmiňovat, jelikož prof. Rudolf je vážně Emil. Slýchal jsem názory na tyhle dva předměty. Nebyly extra zajímavé. Já od toho očekával trochu víc. U psychologie mě mrzí, jak krátce nás s tím odbili. U ZPL jsem byl docela rád, že skončili naše teoretické přednášky. Zvlášť dr. Vachková dokáže být časem docela otravná s tím, jak nejlepší na světě je sestra. Sestra umí tohle a támhle, sestra dělá tohle a tohle, bez sestry je lékař nic. Pokud tohle chce lékař, tak se musí zeptat sestry. Sestra dělá všechno. Lékař si dá ten katetr do penisu a odchází. Já vám to předvedu. Teď jsem to tam dala a taky odcházím, to ať si udělá sestra. Ughhr! Nechci snižovat její kvality, ale už od začátku mi přišla zvláštní. Zajímalo by mě, z čeho má ten doktorát.
Nicméně, aby to teda bylo krátké. Psychologie byla zajímavá, ale když už čtete u 15. otázky, že existuje partnerský a paternalistickžý přístup, že nástroji psychologa je slovo, věta, slabika, souhláska, dvojhláska, slabikář a jazykolamy, tak už to není zas taková sranda. A rozhovor vlastně. To je instrument mezi lidmi, při kterém probíhá přenos informací. Přenos? Možná taky protipřenos. Haló.
No a ZPL je zas plný sester, i když to vypadá na 50% účast té lékařské části. Sestra tohle a sestra támhle. Nejsem sestra. Metodika a dimenze udržování kvality v ošetřovatelství - 11 bodů. Ošetřovatelství jako vědní obor? Ošetřovatelství jako nástroj pro léčbu pacienta jakožto bioekopsychosociohumanologoergofyziohistoloanatomického komplexu. Jak pravý čtvrtý bod nějaké další metodiky: jdu pokračovat.
pátek 30. prosince 2016
neděle 25. prosince 2016
První praxe
V rámci Základů praktického lékařství máte navštívit praktického lékaře, nejlépe teda s ním nějakého pacienta u něj doma. Můžete být také v ordinaci, čehož jsem využil.
Byl jsem domluvený na krátký den (7 - 12). Jelikož jsem přijel domů, abych mohl být u svého praktika, tak jsem hned ráno podcenil jednu věc. Kromě toho, že se mi na tu šestou hodinu fakt nechtělo z postele ven, 5 minut jsem přemýšlel nad tím, jak budu muset takhle vstávat pořád, jsem zapomněl, že u nás mrzne. Takže jsem nabral trochu časový skluz během toho, co jsem se snažil oškrábat okna u auta. Radši ale přijedu později, než abych jel s polovinou výhledu z auta. Chtěl jsem dorazit alespoň 15 minut předem nebo tak, ale přijel jsem asi v 6:54. K mému překvapení v čekárně nikdo nebyl. Jsem zvyklej na ty pohledy důchodců, kteří vám jasně dávají najevo, že to jsou oni, kteří tu byli první. Možná mají hůl a pohybujou se pomalu, ale jakmile se otevřou dveře od ordinace, jsou tam 100x rychleji než vy.
V tu 7. hodinu se otevřeli dveře, vykoukl můj doktor, poznal mě! a přivítal. Mezi tím se do čekárny přihnalo pár lidí. Odložil jsem si uvnitř, nasadil důvěryhodný obličej a dal se do rozhovoru se svým praktikem. Když se mě ptal, co vlastně všechno umím, tak jsem se slzičkou na kraji odvětil, že jsme vlastně jednou na fyziole brali krev, na ZPL měřili tlak těma starejma rtuťovejma tlakoměrama a zbytek z PRAKTICKÉHO lékařství si spíš probrali teoreticky. Jasně, dával jsem injekci nějakýmu kusu plastu nebo transfuzi umělý ruce, ale tím jsem se spíš nechtěl chlubit. Řekl mi, že mě může de facto pustit ke všemu, takže jsme vyšli z kutlochu a zavolali prvního pacienta na krev!
Samozřejmě jsem se dozvěděl, že na fyziole si bereme krev něčím, co se už nepoužívá. :D Takže první krev udělal on, ukazoval mi, jak se to dělá. Druhý pacient byl už můj. Byl to důchodce, který se při informaci, že mu krev bude brát medik, docela rozklepal. Jenže už vešel dovnitř. Je to jako na letišti po check-inu, nebylo cesty zpět. Nebyl jsem si jistý, jestli je tak nervózní, nebo je to prostě jen esenciální tremor. Asi ten tremor. :D Spojit tu sadu se mi moc nepovedlo, takže mi to ukazoval ještě před ním, pak už jsem tu jeho nervozitu začal chápat. Krev jsme ale úspěšně odebrali! A to tuším do dvou zkumavek. Překvapilo mě, kam všude tu krev posílá. 4 laborky a jedna docela daleko.
Pak je trochu vtipný, když vám tam přijde někdo, koho znáte. Najednou se ocitáte úplně v jiném postavení. Tomu člověku berete krev, saháte na něj nebo se před váma svlékne. Je to trochu zvláštní.
Jsem rád, že když nám tam přišla nějaká angína, tak jsme dělali CRP, respektive dělal jsem CRP! :D Takže jsme žádný ATB nedávali, pacientka přišla s angínou a odešla s nachlazením.
Vtipný bylo, když jsem dostal fonendoskop a měl jsem si poslechnout srdce nebo plíce. Aspoň doufám, že jsem to měl poslouchat. Slyšel jsem tam nějaký ozvy a nějaký šrumec. Jsem rád, že mi ukazoval, kam to mám dávat, protože já vážně netušil. Vím, že během mýho poslouchání na mě mluvil, ale vůbec jsem ho neslyšel. Bylo mi ale blbý nepředstírat, že ho neslyším. Ta pacientka by z toho asi taky neměla moc radost.
Další vtipná věc byla, že mi někdo poděkoval za to, že jsem mu dal injekci. Ten pacient se musel svléknout před nějakým random člověkem, pak poslouchat korekce od doktora, abych to udělal relativně dobře, a pak mi vážně poděkoval a popřál hezký svátky. Vůbec tolik lidí mi nikdy hezký svátky nepopřálo. Jeden přívozce výsledků z laboratoří mi pak dost potřásal rukou, když se dozvěděl, že jsem potenciální budoucí zákazník jejich laborky. To mě fakt dostalo. :D
Já rozumím tomu, že lidi mají svoje starosti a svoje znalosti, ale přijde mi vtipný, že někdo přijde, řekne suverénně, že má problém s nějakým orgánem, ale pak ukáže úplně jinam, než kde je. Nemůžu jim to zazlívat, ale udržet se při tomhle taky není jednoduchý.
Dělali jsme pak nějaký EKG, základní neurologický vyšetření a tak. Koukali jsme dost do krku. Pamatuju si, jak jsem se jednou podíval, když mě fakt bolelo v krku. Ten povlak na tonzilách byl fakt nechutnej. Chtěl jsem statim tonzilektomii, ale prý je takový stav normální.
Docela mě překvapilo, jak si ten doktor dával věci i z anatomie a jel do mě spoustu pojmů, kterým vůbec nerozumím. Možná bych si měl tu anču taky zopakovat.
Celá ta návštěva byla dost milá, praktik se mi snažil se vším pomoct, ptal se, jestli se nechci ptát, a byl dost příjemný. Sestra ze mě měla asi respekt, což nechápu. :D
Zkušenost to byla dobrá. Je fajn vidět takhle za dveře ordinace. Dost mě rozčiluje, jak se musí všechno zapisovat, evidovat a zálohovat. Taky jsem se divil tomu, kolik lidí tam pořád volá. Máte pacienty v čekárně, někoho u sebe a do toho vám tam pořád zvoní telefon. Neměli jsme tam vyloženě někoho, kdo si přišel jen popovídat.
Mám trochu větší respekt k praktikům, protože opravdu musí mít dost přehled. Když jsem se zeptal, co třeba dělat, když přijde někdo, kdo řekne, že ho bolí břicho, tak následoval asi 10minutový monolog. Obdiv jim patří taky za to, že dokážou ty lidi furt poslouchat a tvářit se, že je to zajímá, i když už toho mají plný zuby.
Nemůžu sice soudit po jedný zkušenosti, kdy jsem byl pár hodin v jedný ordinaci, ale chybělo mi tam něco trochu akčnějšího nebo radikálnějšího. Většinou se tady do něčeho klepne, na něco podívá, něco vyhodnotí, což asi není úplně věc, kterou bych po promoci chtěl od (snad) 25 let chtěl dělat až do důchodu. Třeba k tomu ale dospěju časem.
Byl jsem domluvený na krátký den (7 - 12). Jelikož jsem přijel domů, abych mohl být u svého praktika, tak jsem hned ráno podcenil jednu věc. Kromě toho, že se mi na tu šestou hodinu fakt nechtělo z postele ven, 5 minut jsem přemýšlel nad tím, jak budu muset takhle vstávat pořád, jsem zapomněl, že u nás mrzne. Takže jsem nabral trochu časový skluz během toho, co jsem se snažil oškrábat okna u auta. Radši ale přijedu později, než abych jel s polovinou výhledu z auta. Chtěl jsem dorazit alespoň 15 minut předem nebo tak, ale přijel jsem asi v 6:54. K mému překvapení v čekárně nikdo nebyl. Jsem zvyklej na ty pohledy důchodců, kteří vám jasně dávají najevo, že to jsou oni, kteří tu byli první. Možná mají hůl a pohybujou se pomalu, ale jakmile se otevřou dveře od ordinace, jsou tam 100x rychleji než vy.
V tu 7. hodinu se otevřeli dveře, vykoukl můj doktor, poznal mě! a přivítal. Mezi tím se do čekárny přihnalo pár lidí. Odložil jsem si uvnitř, nasadil důvěryhodný obličej a dal se do rozhovoru se svým praktikem. Když se mě ptal, co vlastně všechno umím, tak jsem se slzičkou na kraji odvětil, že jsme vlastně jednou na fyziole brali krev, na ZPL měřili tlak těma starejma rtuťovejma tlakoměrama a zbytek z PRAKTICKÉHO lékařství si spíš probrali teoreticky. Jasně, dával jsem injekci nějakýmu kusu plastu nebo transfuzi umělý ruce, ale tím jsem se spíš nechtěl chlubit. Řekl mi, že mě může de facto pustit ke všemu, takže jsme vyšli z kutlochu a zavolali prvního pacienta na krev!
Samozřejmě jsem se dozvěděl, že na fyziole si bereme krev něčím, co se už nepoužívá. :D Takže první krev udělal on, ukazoval mi, jak se to dělá. Druhý pacient byl už můj. Byl to důchodce, který se při informaci, že mu krev bude brát medik, docela rozklepal. Jenže už vešel dovnitř. Je to jako na letišti po check-inu, nebylo cesty zpět. Nebyl jsem si jistý, jestli je tak nervózní, nebo je to prostě jen esenciální tremor. Asi ten tremor. :D Spojit tu sadu se mi moc nepovedlo, takže mi to ukazoval ještě před ním, pak už jsem tu jeho nervozitu začal chápat. Krev jsme ale úspěšně odebrali! A to tuším do dvou zkumavek. Překvapilo mě, kam všude tu krev posílá. 4 laborky a jedna docela daleko.
Pak je trochu vtipný, když vám tam přijde někdo, koho znáte. Najednou se ocitáte úplně v jiném postavení. Tomu člověku berete krev, saháte na něj nebo se před váma svlékne. Je to trochu zvláštní.
Jsem rád, že když nám tam přišla nějaká angína, tak jsme dělali CRP, respektive dělal jsem CRP! :D Takže jsme žádný ATB nedávali, pacientka přišla s angínou a odešla s nachlazením.
Vtipný bylo, když jsem dostal fonendoskop a měl jsem si poslechnout srdce nebo plíce. Aspoň doufám, že jsem to měl poslouchat. Slyšel jsem tam nějaký ozvy a nějaký šrumec. Jsem rád, že mi ukazoval, kam to mám dávat, protože já vážně netušil. Vím, že během mýho poslouchání na mě mluvil, ale vůbec jsem ho neslyšel. Bylo mi ale blbý nepředstírat, že ho neslyším. Ta pacientka by z toho asi taky neměla moc radost.
Další vtipná věc byla, že mi někdo poděkoval za to, že jsem mu dal injekci. Ten pacient se musel svléknout před nějakým random člověkem, pak poslouchat korekce od doktora, abych to udělal relativně dobře, a pak mi vážně poděkoval a popřál hezký svátky. Vůbec tolik lidí mi nikdy hezký svátky nepopřálo. Jeden přívozce výsledků z laboratoří mi pak dost potřásal rukou, když se dozvěděl, že jsem potenciální budoucí zákazník jejich laborky. To mě fakt dostalo. :D
Já rozumím tomu, že lidi mají svoje starosti a svoje znalosti, ale přijde mi vtipný, že někdo přijde, řekne suverénně, že má problém s nějakým orgánem, ale pak ukáže úplně jinam, než kde je. Nemůžu jim to zazlívat, ale udržet se při tomhle taky není jednoduchý.
Dělali jsme pak nějaký EKG, základní neurologický vyšetření a tak. Koukali jsme dost do krku. Pamatuju si, jak jsem se jednou podíval, když mě fakt bolelo v krku. Ten povlak na tonzilách byl fakt nechutnej. Chtěl jsem statim tonzilektomii, ale prý je takový stav normální.
Docela mě překvapilo, jak si ten doktor dával věci i z anatomie a jel do mě spoustu pojmů, kterým vůbec nerozumím. Možná bych si měl tu anču taky zopakovat.
Celá ta návštěva byla dost milá, praktik se mi snažil se vším pomoct, ptal se, jestli se nechci ptát, a byl dost příjemný. Sestra ze mě měla asi respekt, což nechápu. :D
Zkušenost to byla dobrá. Je fajn vidět takhle za dveře ordinace. Dost mě rozčiluje, jak se musí všechno zapisovat, evidovat a zálohovat. Taky jsem se divil tomu, kolik lidí tam pořád volá. Máte pacienty v čekárně, někoho u sebe a do toho vám tam pořád zvoní telefon. Neměli jsme tam vyloženě někoho, kdo si přišel jen popovídat.
Mám trochu větší respekt k praktikům, protože opravdu musí mít dost přehled. Když jsem se zeptal, co třeba dělat, když přijde někdo, kdo řekne, že ho bolí břicho, tak následoval asi 10minutový monolog. Obdiv jim patří taky za to, že dokážou ty lidi furt poslouchat a tvářit se, že je to zajímá, i když už toho mají plný zuby.
Nemůžu sice soudit po jedný zkušenosti, kdy jsem byl pár hodin v jedný ordinaci, ale chybělo mi tam něco trochu akčnějšího nebo radikálnějšího. Většinou se tady do něčeho klepne, na něco podívá, něco vyhodnotí, což asi není úplně věc, kterou bych po promoci chtěl od (snad) 25 let chtěl dělat až do důchodu. Třeba k tomu ale dospěju časem.
Vánoční update a zimní semestr v druháku
Melancholie opadly, taky mám započty z těch šílenejch předmětů, dokonce jsem dostal pár dotazů na ask.fm, takže jsem si řekl, že je čas něco napsat.
Od prváku si občas vyměňuju e-maily s jednou učitelkou z gymplu. Byla dost milá, měl jsem ji na jeden z maturitních předmětů a jako jedna z mála mi přijde, že si furt pamatuje moje jméno. Znáte to - náhodou někdy zavítáte na střední, ale pohledy typu ,,dělám, že tě nevidím" nebo ,,toho jsem už viděla" vás docela dostanou. 8 let je asi krátká doba na zapamatování. :D Píšu to proto, že se informujeme vzájemně o životě a nedávno jsem jeden mail posílal. Je to jako se vším, s odstupem zjistíte, že některý věci nebyly zas tak strašný.
Pokud nechodíte na přednášky, tak je jasný, že ze začátku vůbec nevíte, která bije. Takže se do toho postupně dostáváte, někdy to trvá fakt dost dlouho. Ale pak to do sebe začne aspoň trochu zapadat. Takže jaký to zatím bylo?
Jednoznačně volnější než v prváku. Dovolil jsem si fakt hodněkrát přijít na praktikum, aniž bych úplně věděl, co se tam má dělat. Nevím, jestli se někdo připravoval na biologii, já teda ani jednou. Vlastně jo, bral jsem plášť, přezůvky a protokoly. :-) A pravítko! Bez pravítka to na biole nemá cenu. Ze začátku semestru jsem si užíval trochu volna, moc jsem se neučil, pak si samozřejmě stěžoval na to, jak je to všechno strašný a nejde to.
Co se chemie týče, tak pořád nechápu ten systém vyučování. Pro zápočet musíte pak splnit docházku na semináře, praktika, z těch mít protokoly podepsané vyučujícím, což se dělá na konci praktika, takže tam zůstanete klidně o 30 minut později (pro našince o 30 minut dýl :-)), pak ještě průměr z testů nad 3,0 a semestrální test nejhůř za tři. Dá se to. Testů jsme psali 6, na tři se můžete vybodnout a pak na se na to podívat. Akorát teda musíte vědět, odkud se to učit. Spoustu věcí se ale teprve dozvíte až na těch seminářích, takže na nich dávejte pozor. I když je to docela těžký udržet pozornost, zapamtovat si věci ze semináře, nezbláznit se a pak být po tomhle všem ready napsat nějaký test.
Fyziola je docela sranda. Víte, z čeho se máte učit. Děláte tam občas něco zajímavýho. Co mě trochu děsí na fyziole je to, že se tam probírají věci, který by asi člověk nějak tak jako doktor měl znát po dobu svojí praxe, pokud chce vědět, proč co a jak funguje.
Základy praktického lékařství docela rychle skončily. Pamatuju si z toho asi tři věci. Na posledním semináři nám doc. Býma sdělil, že jak on, tak my víme, že tahle zkouška není úplně jako to nejtěžší a nejdůležitější, co nás na týhle škole čeká. Čas na zkoušení v SISu je napsaný jako 10 minut na jednoho studenta, ale prý to probíhá i rychleji. Tak to možná bude příjemná zkušenost.
Co je ale docela zajímavý, to je lékařská psychologie. Je to jediný předmět, na jehož přednášky chodím (chodil jsem), protože mi přijdou fakt dobrý. Učíte se nějaký faktory na srážení, pak vzorce sloučenin, který jste nikdy neviděli, koukáte do mikroskopu, a pak najednou někdo začne mluvit o smrti. Zajímavá přednáška, která nás trochu vrací zpátky do toho, že medicína je o lidech a smrt k životu prostě patří. Měl jsem navíc v rámci psychologie možnost poprvé mluvit s pacientem, probírají se tam docela zajímavý věci, navíc poprvé chodíte na KLINIKU! :D Je škoda, že to má jen 5 praktik. Zajímavý předmět.
Sliboval jsem si hodně od volitelňáku klinické biologie, ale jelikož je zápočet za 4/5 docházek, tak to asi i tak hodnotím. Slyšel jsem zatím dvě přednášky. Ta první byla docela zajímavá o nádorech, na druhou nedorazil kvůli dopravním problémům přednášející, místo třetí jsem se učil nejspíš na fyziolu, na čtvrtý jsem doobjednával dárky a dělal jiný věci. Myslel jsem si, že to bude trochu zajímavější. Ty témata v SISu vypadají občas kontroverzně, ale nic moc mi to nedalo.
Přes Vánoce se neučím, ale brzo začnu. Chystám se na předtermíny ze ZPL a psychologie. Sice mi všichni říkají, že to dají každýmu, ale něco si o tom chci nastudovat.
Tak zatím, učení zdar. :-)
Od prváku si občas vyměňuju e-maily s jednou učitelkou z gymplu. Byla dost milá, měl jsem ji na jeden z maturitních předmětů a jako jedna z mála mi přijde, že si furt pamatuje moje jméno. Znáte to - náhodou někdy zavítáte na střední, ale pohledy typu ,,dělám, že tě nevidím" nebo ,,toho jsem už viděla" vás docela dostanou. 8 let je asi krátká doba na zapamatování. :D Píšu to proto, že se informujeme vzájemně o životě a nedávno jsem jeden mail posílal. Je to jako se vším, s odstupem zjistíte, že některý věci nebyly zas tak strašný.
Pokud nechodíte na přednášky, tak je jasný, že ze začátku vůbec nevíte, která bije. Takže se do toho postupně dostáváte, někdy to trvá fakt dost dlouho. Ale pak to do sebe začne aspoň trochu zapadat. Takže jaký to zatím bylo?
Jednoznačně volnější než v prváku. Dovolil jsem si fakt hodněkrát přijít na praktikum, aniž bych úplně věděl, co se tam má dělat. Nevím, jestli se někdo připravoval na biologii, já teda ani jednou. Vlastně jo, bral jsem plášť, přezůvky a protokoly. :-) A pravítko! Bez pravítka to na biole nemá cenu. Ze začátku semestru jsem si užíval trochu volna, moc jsem se neučil, pak si samozřejmě stěžoval na to, jak je to všechno strašný a nejde to.
Co se chemie týče, tak pořád nechápu ten systém vyučování. Pro zápočet musíte pak splnit docházku na semináře, praktika, z těch mít protokoly podepsané vyučujícím, což se dělá na konci praktika, takže tam zůstanete klidně o 30 minut později (pro našince o 30 minut dýl :-)), pak ještě průměr z testů nad 3,0 a semestrální test nejhůř za tři. Dá se to. Testů jsme psali 6, na tři se můžete vybodnout a pak na se na to podívat. Akorát teda musíte vědět, odkud se to učit. Spoustu věcí se ale teprve dozvíte až na těch seminářích, takže na nich dávejte pozor. I když je to docela těžký udržet pozornost, zapamtovat si věci ze semináře, nezbláznit se a pak být po tomhle všem ready napsat nějaký test.
Fyziola je docela sranda. Víte, z čeho se máte učit. Děláte tam občas něco zajímavýho. Co mě trochu děsí na fyziole je to, že se tam probírají věci, který by asi člověk nějak tak jako doktor měl znát po dobu svojí praxe, pokud chce vědět, proč co a jak funguje.
Základy praktického lékařství docela rychle skončily. Pamatuju si z toho asi tři věci. Na posledním semináři nám doc. Býma sdělil, že jak on, tak my víme, že tahle zkouška není úplně jako to nejtěžší a nejdůležitější, co nás na týhle škole čeká. Čas na zkoušení v SISu je napsaný jako 10 minut na jednoho studenta, ale prý to probíhá i rychleji. Tak to možná bude příjemná zkušenost.
Co je ale docela zajímavý, to je lékařská psychologie. Je to jediný předmět, na jehož přednášky chodím (chodil jsem), protože mi přijdou fakt dobrý. Učíte se nějaký faktory na srážení, pak vzorce sloučenin, který jste nikdy neviděli, koukáte do mikroskopu, a pak najednou někdo začne mluvit o smrti. Zajímavá přednáška, která nás trochu vrací zpátky do toho, že medicína je o lidech a smrt k životu prostě patří. Měl jsem navíc v rámci psychologie možnost poprvé mluvit s pacientem, probírají se tam docela zajímavý věci, navíc poprvé chodíte na KLINIKU! :D Je škoda, že to má jen 5 praktik. Zajímavý předmět.
Sliboval jsem si hodně od volitelňáku klinické biologie, ale jelikož je zápočet za 4/5 docházek, tak to asi i tak hodnotím. Slyšel jsem zatím dvě přednášky. Ta první byla docela zajímavá o nádorech, na druhou nedorazil kvůli dopravním problémům přednášející, místo třetí jsem se učil nejspíš na fyziolu, na čtvrtý jsem doobjednával dárky a dělal jiný věci. Myslel jsem si, že to bude trochu zajímavější. Ty témata v SISu vypadají občas kontroverzně, ale nic moc mi to nedalo.
Přes Vánoce se neučím, ale brzo začnu. Chystám se na předtermíny ze ZPL a psychologie. Sice mi všichni říkají, že to dají každýmu, ale něco si o tom chci nastudovat.
Tak zatím, učení zdar. :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)