úterý 20. března 2018

Co je a není medicína?

Nedávno jsem se dal do řeči s jedním bývalým studentem, který skončil v prvním ročníku, a dost mě překvapilo to, jak o studiu mluvil. Faktem je, že my starší máme tendenci zapomínat, jaké to na těch začátcích bylo, a vesměs všichni teď máme úsměv na tváři. To se o prváku říct nedá.

Proč to ale píšu? Daný jedinec mluvil o tom, jak byla škola strašná a strašně náročná a neměl na nic čas. Proto od studia odráží další lidi. Na tohle tvrzení se už samozřejmě jako třeťák dívám jinak, protože si aktuálně myslím, že tohle studium je docela sranda. :)

Dospěl jsem k názoru, že první dva roky nejsou medicína. Proč? Teprve teď do toho začíná každý studentík trochu pronikat a je to čím dál tím víc zajímavější. Proto pokud tápete a nejste si jistí, zkuste vydržet a třeba svůj názor taky přehodnotíte. Já jsem první dva roky dost přemýšlel o tom, jestli jsem se rozhodl správně. Nebyl jsem si vůbec jistý tím, zdali tu chci studovat a chci být doktor. Celá ta představa se mi zdála strašně abstraktní a vzdálená pod všema anatomickejma názvama, histologickejma preparátama, biochemickejma vzorečkama a fyziologickejma hodnotama. Z tohohle hlediska se výše zmíněné odrazování od studia dá pochopit.

Jenže najednou něco kliklo. Zjistíte totiž, že ty znalosti z prvních dvou let můžete a měli byste aplikovat. Ve třeťáku máme propedeutiku interny (kde se máte naučit vyšetřit pacienta), internu, imunologii, patologii... zkrátka jsou tam klinické předměty. Četl jsem asi před rokem článek snad od prof. Zimy (znovuzvolený rektor UK, lékař) o tom, v jaké fázi studenti medicíny rozkvétají. Jedna možnost takového rozkvětu právě přišla s přechodem do 3. ročníku.

Teď mě to tu baví a mám představy o svojí budoucnosti. Řekl bych, že je to kombinace více faktorů: zajímavější a aplikovatelnější poznatky/předměty, zdravějšího a dospělejšího přístupu ke studiu a v neposlední řadě taky fajn lidi.

Bohužel jsem se setkal i s odrazujícimi komentáři od několika doktorů s tím, že stále můžu tu školu změnit. Těžko soudit jejich situaci, ale já se odradit už určitě nenechám. Možná to byli doktoři, které jejich práce nebo obor nebaví, medicínu nikdy studovat nechtěli, nebo prostě stále neví, co se životem. Pravda může být samozřejmě i jinde, ale obrázek si o studiu a praxi musí opravdu udělat každý sám.

Mám rozepsané články na třeťácké předměty a taky pár zajímavostí. Coming soon!