Kupte si do třeťáku fonendoskop. Nikdo nám to neřekl, ale už na první praktikum ho máme mít. Přijďte tam v bílém oblečení, to už byste měli mít od praxe, šatna je v EC. Seminární místnost ve 3. patře v budově interních oborů, jsou na tom patře nástěnky. Výuka probíhá v nemocnici na klinikách s pacienty.
Tohle třeba mohlo studijní říct místo toho, že si mám v nemocnici prát prádlo. :-)
Vaše skupina se rozdělí na praktika do malých podskupinek (5-6 lidí) a v nich pak absolvuje výuku. Skupinky si tvoří sami studenti. :-) Kromě standardních praktik je tam i 2x praktikum se simulátorem - srdce a plíce. To je moc fajn, jelikož se tam dá nastavit určitý typ zvuku nebo rovnou nemoci a vy si tak můžete fonendoskopem poslechnout figurínu s danou nemocí a třeba to porovnat s něčím, co zní podobně. Za tohle patří určitě velké díky!
Cílem předmětu je naučit nás fyzikálně vyšetřovat a odebrat anamnézu. Ne všechny skupiny se to naučí stejně. Některé dělají jen anamnézu, některé jen vyšetřování, někde se dělá oboje, někde se dělá úplně něco jinýho. Je potřeba trochu vlastní iniciativy, jinak taky můžete celou dobu stát v koutě a nic se nenaučíte. Propedeutika nemá společný začátek pro celou skupinu. Každá skupinka se v 8 hodin dostaví za svým vyučujícím-doktorem a s ním pak chodí za pacienty. Od nich odebírá anamnézu, pak si pacienta vyšetří a nějak to spolu formulujete. My jsme viděli i dost zákroků. Když se zeptáte, tak vám vyučující určitě ukáže i nějaké zákroky.
Je to první kontakt s nemocničním prostředím z pozice "lékaře". Musím říct, že to bavilo asi každýho, koho znám. Zápočet se dostává za účast.
Předmět je zakončený zkouškou, která se skládá z testu a ústní části. Pro test je potřeba projet otázky z knihy a na ústní část umět vyšetřovat a správně to demonstrovat. Samozřejmě pak ovládat teorii. Myslel jsem si, že je dost nemožný nás naučit vyšetřit za půl roku času a myslím si to doteď. Je to pouze úvod. Nemůžete počítat s tím, že budete umět všechno. Na ústní části dostane každý od zkoušejícícho přiděleného interního pacienta, tomu odebere anamnézu a vyšetří ho. Na zkoušce dostanete formulář, kam to zapisujete. Nezapomeňte na takový věci jako teplota, tlak... A údaje si nějak strukturujte, většina zkoušejících se na to jen zběžně podívá, pak se ptá a chce něco vidět. Málokdo si to po vás prochází, takže je určitě dobře tomu dát nějaký formát.
Anamnéza je v podstatě soubor informací, který se snaží zdravotník od pacienta zjistit. Řeknou mu něco o minulosti, osobním životě, sociálním zázemí, prodělaných nemocech atp. U zápisu se pak používají zkratky, aby člověk nemusel vše psát. OA je osobní anamnéza (prodělané nemoci), RA je rodinná anamnéza (stav a nemoci rodinných příslušníků), FA je farmakologická (léky, ptát se aspoň 4x, protože většinou starší lidi vůbec netuší :-)), abusus je kouření, alkohol, drogy, AA je alergická anamnéza (jídlo, pyl, prach, kontrastní látka (!)...), PA je pracovní anamnéza a SA je sociální anamnéza (zázemí, bydlení atp.). Do těhle kolonek si můžete zapsat nejdůležitější informace, ze kterých se pak dá skládat další dílek. Nutno určitě podotknout, že se s pacientem mluví mile, srozumitelně a člověk by se neměl jen primárně zaměřovat na vyplnění kolonek, ale vnímat i to, jakým způsobem pacient mluví, jestli mu není něco nepříjemné nebo tak podobně. Zkuste si představit někoho z rodiny nebo sebe na místě pacienta a pak se taky podle toho chovat. :-)
Během praktik se toho člověk spoustu dozví a konečně si přijde, že opravdu nejspíš bude na medicíně. Konečně. :D
neděle 15. července 2018
sobota 7. dubna 2018
Zimní semestr ve 3. ročníku
Přemýšlel jsem, jestli psát ke každému předmětu samostatný článek. Některé by si to nejspíš zasloužily, ale u jiných by to byl prachsprostý pokus o zvyšování návštěvnosti, takže se to pokusím formovat nějak dohromady. :)
Musím říct, že jsem ze třeťáku měl docela respekt. Říká se, že po anatomii je to další mezník. Zatímco pro letní semestr to asi platit bude, tak zimák je pravým opakem. Byl to zatím nejpohodlnější a nejvolnější semestr, jaký jsem kdy zažil, no možná kromě zimáku ve druháku. :)
Celý říjen po vás nikdo nic nechce, to byla naprosto nečekaná změna! :D Stačí tedy přijít na praktikum ráno a zbytek dne můžete dělat opravdu, co chcete. Samozřejmě se můžete i připravovat do školy. :) Volného času je fakt hodně. Od listopadu se pak píše jednou za čas test z patologické fyziologie a to celkem asi 4 nebo 5. Žádný jiný předmět průběžné testování nemá, testy z propedeutiky vnitřního lékařství se zrušily. Tak co, už se těšíte do třeťáku? :)
Popíšu ještě jednotlivé předměty a seřadím je od nejnáročnějšího po nejlehčí. Je to samozřejmě jen můj pohled na věc.
Mikrobiologie II je určitě nejtěžší předmět z tohohle semestru. Prostě breberky. Výuka probíhá úplně jinak než v letňáku. Přednášek je asi 7, snažil jsem se tam někdy objevit. Praktika jsou jednou týdně, už nefunguje ten systém z letňáku, kdy byly jednou za 14 dní dvě. Na prakticích se rozebírají kazuistiky, tj. případy onemocnění vždycky za jeden celek. Jsou to třeba alimentární nákazy, sexuální nemoci, nemoci dýchacího ústrojí, nemoci CNS... Je to vcelku zajímavý a rádoby klinický, na to se těšit můžete. Je fajn si to dopředu trochu připravit, jinak nebudete vůbec vědět, která bije, až budete doplňovat informace: pacient XY přišel na ambulanci s těma a těma problémama, udělali jsme tyhle vyšetření s těmahle výsledkama. Vy potom zapisujete do protokolu, co by to mohlo být, kam byste ho poslali, co byste mu dali za lék a tak. Zápočet byl letos za předložení protokolů, max 1 absenci, splnění zápočtovýho testu a praktickou zkoušku. Test byl na PC, to se udělat dá. Praktická zkouška se dá naučit z wikiskript nebo toho zeleného knihosešitu, který jsem dřív nikdy neotevřel. Není třeba se toho nějak obávat. Pokud neuspějete, test se opravuje esejí a praktická má opravný termín. Zkouška je pak už samostatně teoretická ústní. Tahají se 3 otázky - obecná mikra, bakterie a pak takový blok viry, houby a právě ty kazuistiky. Myslim si, že optimální jsou 2 - 3 týdny podle přípravy přes semestr. Přece jen je to asi 150 otázek, i když redukovat by se to určitě dalo. Zkouší doc. Žemličková a není vůbec pravda to, co se o ní povídá. Byla vcelku fajn. Já se učil z Bednáře, přednášek a pak různě online. V knize totiž ještě není třeba hexavakcína a některé léky volby jsou už zastaralé. Ačkoli se některé věci odvodit dají, tak většinu se musíte naučit zpaměti. A buďte si jistí tím, že to budete neustále zapomínat a nadávat na to. :D Navíc asi začnete trochu víc přemýšlet o svém okolí. Najednou si vyměníte kartáček, odmítnete některé jídlo, budete se cítit paranoidně. :D
Propedeutika vnitřního lékařství byla fajn. Je to první předmět v nemocnici, který vás vážně učí lékařské věci - pacienta vyzpovídat a vyšetřit. K tomu napíšu vlastní článek, určitě si to zaslouží.
Patologická fyziologie I je na rozdíl od fyziologie jednak lepší a jednak i aplikovatelnější. Učíte se, jak to v těle nefunguje. Výuka je vcelku kvalitní. Dostanete i papír se zkouškovýma otázkama, těch je 99. Přednášky jsou fajn, praktika vesměs taky. Dopředu vždy víte, co se na daný test máte naučit. Ten se píše na velké posluchárně před přednáškou a termíny všech víte snad už od začátku semestru. Jsou tam moc hodní, takže se můžete kdykoli ptát. Test má trochu neobvyklé hodnocení. Začínáte s plným počtem bodů. Za správnou odpověď máte bodů 0, za nezodpovězení -1 bod a za špatnou odpověď -2 body. Zní to možná děsivě, ale já jsem všechny testy napsal na první pokus a vcelku slušně, stejně jako většina ročníku - a to jsem se toho taky bál, protože jsem slyšel, jak strašný to je. Není. Test je navíc vcelku rychle vyhodnocený. Pokusů na opravu je hodně, prof. Kuba říká, že chce, abychom to uměli. Kromě těhle asi 4 testů je i test z EKG. To bylo taky vysvětleno vcelku dobře. Dostatene i EKG sešit, kde si můžete zkusit vyhodnocovat jednotlivé patologické křivky. Tady je asi fajn oprášit trochu EKG z fyziologie, ale k tomu stačí jeden článek na wikiskriptech. :) Na každý test stačí tak 2, max. 3 dny učení, někdy i míň. Některá praktika jsou na vlastní vyšetřování, takže si můžete odebrat a zhodnotit svoje EKG, udělat spirometrii, změřit si výkonnost. Rozdíl oproti fyziologii je takový, že tady vám to opravdu pomůže někdo zhodnotit. Prof. Kuba jednou říkal, že ostatní předměty, pokud se tvářily zajímavě, tak určitě zmiňovaly něco z patfyzu. A asi měl i pravdu. Patfyz je zajimavý předmět.
Patologická anatomie I je v zimáku vcelku pohoda. Praktika jednou týdně, přednášky jsou 2x do týdne. Jelikož valná většina práce patologů je koukání do mikroskopu, probíhají tak i praktika. Je to taková histola v. 2, kde ale nemáte poznat 1 ledvinu ale 8 různejch ledvin různě poškozenejch. Skupina se může jít podívat na patologickou pitvu, je to jiné než na anatomii. Probírá se obecná patologie a nádory. Zápočet je za poznání dvou preparátů + teorie k nim. Preparáty jsou i online, takže se dá připravovat odkudkoli. Doporučoval bych si psát poznámky, protože vyučující se většinou ptá na věci, který sám říká. Prezentace jsou ale na moodlu. Takže se každý může učit dle svého. Celkově mi to přijde strašně nevyužitelné. Teorie je dobrá, vidět makroskopicky orgány a na nich patologie je fajn, ale celý to mikroskopování mi přijde postavený na hlavu. Je to totiž naprosto nevyužitelný, pokud nebudete patologem. Chybět můžete jednou bez udání důvodu, případně si praktikum nahradit s jinou skupinou.
Základy lékařské imunologie byl takový rychlokurz. Moc fajn rychlokurz. Dřív to bývalo na dva semestry. Zkoušející jsou velmi milí, praktika/semináře jsou vcelku fajn. Na zkoušku se dá učit z přednášek a pak si pár věcí dohledat, ale hlavní je vědět, jak to dohromady funguje. Skvělá je kniha Základy imunologie, kterou dostanete z knihovny. Čte se sama. Na zkoušku pro střelce stačí pár dní. Předmět mi to přišel zajímavý, je to úplně na jinym levelu než imunologie ve fyziole. Navíc se ty znalosti vcelku hodí. Skvělý seminář měla primářka, která to brala z klinicky využitelného hlediska. Prezence se na praktikách dělá, ale ve finále je asi každýmu jedno, jestli tam jste. Zápočet dostanete na zkoušce, podmínky k němu jsou teoreticky účast na seminářích. Celkově hodnotím určitě pozitivně, míra úmrtnosti je snad nulová. :-)
Odborný anglický jazyk I je předmět dedikovaný k tomu nás naučit něco z odborné terminologie (tj. slovíčka). Zní to sice honosně, ale... Angličtina probíhá po odpoledních pondělí-čtvrtek ve skupinách, do kterých jsme byli rozřazeni testem, který se psal ještě v červnu ve druháku. No, co bych k tomu řekl. Účast na seminářích není nijak moc vyžadována, někteří tam nechodí. Polovina semináře je s Američanem, druhá s Čechem. Nedá se nijak nahrazovat, ani chodit s jinou skupinou. Nechtějí to. Stejně tak pak probíhá zkouška - termíny jsou vypsané pro dané vytvořené skupiny. V dnešní době mi to přijde jako přežitek. Výuka je vesměs středoškolská a pro lidi, kteří anglicky umí a vědí, jak se naučit slovíčka, většinou ztráta času. Skrze ročník panuje názor na určitou zbytečnost tohohle předmětu. Zubaři ho mají na jeden semestr. Nevím, proč není třeba 2x týdně a na jeden semestr nebo nepovinný. Což se asi změní. Zápočet dostanete za napsání testu, jehož obtížnost se liší podle skupin (divný, co?) a krátký verbální projev.
Stomatologie je ještě větší rychlokurz než imunologie. :-) Když si spočítáme, že zubaři studují 5 let a my máme asi 10 přednášek a 2 seminátře, tak je nám jasné, že vůbec nevíme, která bije. Probírají se takové základy jako kaz, sliznice, nádory... Ukazují se věci, se kterými se setkáme spíš než zubaři, protože pacienti u nás nejsou zvyklí jít za zubařem kromě bolavýho zubu. Kvalita přednášek byla proměnlivá. Semináře se postupem let zredukovaly na přednášky. Dřív probíhaly na stom. klinice a zahrnovaly praktický nácvik správného čištění zubů nebo jste si mohli zkusit, jaké to je vrtat do zubu. Tyhle časy jsou pryč, i tak jsou ale semináře fajn. Zápočet se nijak moc neřeší. Zkouška je písemný test, udělatelný. Jen jednotky lidí ho opakují. Zápočet pak dostanete do indexu spolu se známkou.
Zimní semestr byl dle mého velmi fajn. Měli jsme předtermíny na všechny zkoušky, takže kdo chtěl, mohl mít měsíc volna. Všichni si přijdou tak nějak otrkanější a nálada je vcelku uvolněná. Na propedeutice se už cítíte jako na medicíně, zbytek předmětů k tomu takový teoretický a většinou využitelný backup, pokud ho nezapomenete.
Musím říct, že jsem ze třeťáku měl docela respekt. Říká se, že po anatomii je to další mezník. Zatímco pro letní semestr to asi platit bude, tak zimák je pravým opakem. Byl to zatím nejpohodlnější a nejvolnější semestr, jaký jsem kdy zažil, no možná kromě zimáku ve druháku. :)
Celý říjen po vás nikdo nic nechce, to byla naprosto nečekaná změna! :D Stačí tedy přijít na praktikum ráno a zbytek dne můžete dělat opravdu, co chcete. Samozřejmě se můžete i připravovat do školy. :) Volného času je fakt hodně. Od listopadu se pak píše jednou za čas test z patologické fyziologie a to celkem asi 4 nebo 5. Žádný jiný předmět průběžné testování nemá, testy z propedeutiky vnitřního lékařství se zrušily. Tak co, už se těšíte do třeťáku? :)
Popíšu ještě jednotlivé předměty a seřadím je od nejnáročnějšího po nejlehčí. Je to samozřejmě jen můj pohled na věc.
Mikrobiologie II je určitě nejtěžší předmět z tohohle semestru. Prostě breberky. Výuka probíhá úplně jinak než v letňáku. Přednášek je asi 7, snažil jsem se tam někdy objevit. Praktika jsou jednou týdně, už nefunguje ten systém z letňáku, kdy byly jednou za 14 dní dvě. Na prakticích se rozebírají kazuistiky, tj. případy onemocnění vždycky za jeden celek. Jsou to třeba alimentární nákazy, sexuální nemoci, nemoci dýchacího ústrojí, nemoci CNS... Je to vcelku zajímavý a rádoby klinický, na to se těšit můžete. Je fajn si to dopředu trochu připravit, jinak nebudete vůbec vědět, která bije, až budete doplňovat informace: pacient XY přišel na ambulanci s těma a těma problémama, udělali jsme tyhle vyšetření s těmahle výsledkama. Vy potom zapisujete do protokolu, co by to mohlo být, kam byste ho poslali, co byste mu dali za lék a tak. Zápočet byl letos za předložení protokolů, max 1 absenci, splnění zápočtovýho testu a praktickou zkoušku. Test byl na PC, to se udělat dá. Praktická zkouška se dá naučit z wikiskript nebo toho zeleného knihosešitu, který jsem dřív nikdy neotevřel. Není třeba se toho nějak obávat. Pokud neuspějete, test se opravuje esejí a praktická má opravný termín. Zkouška je pak už samostatně teoretická ústní. Tahají se 3 otázky - obecná mikra, bakterie a pak takový blok viry, houby a právě ty kazuistiky. Myslim si, že optimální jsou 2 - 3 týdny podle přípravy přes semestr. Přece jen je to asi 150 otázek, i když redukovat by se to určitě dalo. Zkouší doc. Žemličková a není vůbec pravda to, co se o ní povídá. Byla vcelku fajn. Já se učil z Bednáře, přednášek a pak různě online. V knize totiž ještě není třeba hexavakcína a některé léky volby jsou už zastaralé. Ačkoli se některé věci odvodit dají, tak většinu se musíte naučit zpaměti. A buďte si jistí tím, že to budete neustále zapomínat a nadávat na to. :D Navíc asi začnete trochu víc přemýšlet o svém okolí. Najednou si vyměníte kartáček, odmítnete některé jídlo, budete se cítit paranoidně. :D
Propedeutika vnitřního lékařství byla fajn. Je to první předmět v nemocnici, který vás vážně učí lékařské věci - pacienta vyzpovídat a vyšetřit. K tomu napíšu vlastní článek, určitě si to zaslouží.
Patologická fyziologie I je na rozdíl od fyziologie jednak lepší a jednak i aplikovatelnější. Učíte se, jak to v těle nefunguje. Výuka je vcelku kvalitní. Dostanete i papír se zkouškovýma otázkama, těch je 99. Přednášky jsou fajn, praktika vesměs taky. Dopředu vždy víte, co se na daný test máte naučit. Ten se píše na velké posluchárně před přednáškou a termíny všech víte snad už od začátku semestru. Jsou tam moc hodní, takže se můžete kdykoli ptát. Test má trochu neobvyklé hodnocení. Začínáte s plným počtem bodů. Za správnou odpověď máte bodů 0, za nezodpovězení -1 bod a za špatnou odpověď -2 body. Zní to možná děsivě, ale já jsem všechny testy napsal na první pokus a vcelku slušně, stejně jako většina ročníku - a to jsem se toho taky bál, protože jsem slyšel, jak strašný to je. Není. Test je navíc vcelku rychle vyhodnocený. Pokusů na opravu je hodně, prof. Kuba říká, že chce, abychom to uměli. Kromě těhle asi 4 testů je i test z EKG. To bylo taky vysvětleno vcelku dobře. Dostatene i EKG sešit, kde si můžete zkusit vyhodnocovat jednotlivé patologické křivky. Tady je asi fajn oprášit trochu EKG z fyziologie, ale k tomu stačí jeden článek na wikiskriptech. :) Na každý test stačí tak 2, max. 3 dny učení, někdy i míň. Některá praktika jsou na vlastní vyšetřování, takže si můžete odebrat a zhodnotit svoje EKG, udělat spirometrii, změřit si výkonnost. Rozdíl oproti fyziologii je takový, že tady vám to opravdu pomůže někdo zhodnotit. Prof. Kuba jednou říkal, že ostatní předměty, pokud se tvářily zajímavě, tak určitě zmiňovaly něco z patfyzu. A asi měl i pravdu. Patfyz je zajimavý předmět.
Patologická anatomie I je v zimáku vcelku pohoda. Praktika jednou týdně, přednášky jsou 2x do týdne. Jelikož valná většina práce patologů je koukání do mikroskopu, probíhají tak i praktika. Je to taková histola v. 2, kde ale nemáte poznat 1 ledvinu ale 8 různejch ledvin různě poškozenejch. Skupina se může jít podívat na patologickou pitvu, je to jiné než na anatomii. Probírá se obecná patologie a nádory. Zápočet je za poznání dvou preparátů + teorie k nim. Preparáty jsou i online, takže se dá připravovat odkudkoli. Doporučoval bych si psát poznámky, protože vyučující se většinou ptá na věci, který sám říká. Prezentace jsou ale na moodlu. Takže se každý může učit dle svého. Celkově mi to přijde strašně nevyužitelné. Teorie je dobrá, vidět makroskopicky orgány a na nich patologie je fajn, ale celý to mikroskopování mi přijde postavený na hlavu. Je to totiž naprosto nevyužitelný, pokud nebudete patologem. Chybět můžete jednou bez udání důvodu, případně si praktikum nahradit s jinou skupinou.
Základy lékařské imunologie byl takový rychlokurz. Moc fajn rychlokurz. Dřív to bývalo na dva semestry. Zkoušející jsou velmi milí, praktika/semináře jsou vcelku fajn. Na zkoušku se dá učit z přednášek a pak si pár věcí dohledat, ale hlavní je vědět, jak to dohromady funguje. Skvělá je kniha Základy imunologie, kterou dostanete z knihovny. Čte se sama. Na zkoušku pro střelce stačí pár dní. Předmět mi to přišel zajímavý, je to úplně na jinym levelu než imunologie ve fyziole. Navíc se ty znalosti vcelku hodí. Skvělý seminář měla primářka, která to brala z klinicky využitelného hlediska. Prezence se na praktikách dělá, ale ve finále je asi každýmu jedno, jestli tam jste. Zápočet dostanete na zkoušce, podmínky k němu jsou teoreticky účast na seminářích. Celkově hodnotím určitě pozitivně, míra úmrtnosti je snad nulová. :-)
Odborný anglický jazyk I je předmět dedikovaný k tomu nás naučit něco z odborné terminologie (tj. slovíčka). Zní to sice honosně, ale... Angličtina probíhá po odpoledních pondělí-čtvrtek ve skupinách, do kterých jsme byli rozřazeni testem, který se psal ještě v červnu ve druháku. No, co bych k tomu řekl. Účast na seminářích není nijak moc vyžadována, někteří tam nechodí. Polovina semináře je s Američanem, druhá s Čechem. Nedá se nijak nahrazovat, ani chodit s jinou skupinou. Nechtějí to. Stejně tak pak probíhá zkouška - termíny jsou vypsané pro dané vytvořené skupiny. V dnešní době mi to přijde jako přežitek. Výuka je vesměs středoškolská a pro lidi, kteří anglicky umí a vědí, jak se naučit slovíčka, většinou ztráta času. Skrze ročník panuje názor na určitou zbytečnost tohohle předmětu. Zubaři ho mají na jeden semestr. Nevím, proč není třeba 2x týdně a na jeden semestr nebo nepovinný. Což se asi změní. Zápočet dostanete za napsání testu, jehož obtížnost se liší podle skupin (divný, co?) a krátký verbální projev.
Stomatologie je ještě větší rychlokurz než imunologie. :-) Když si spočítáme, že zubaři studují 5 let a my máme asi 10 přednášek a 2 seminátře, tak je nám jasné, že vůbec nevíme, která bije. Probírají se takové základy jako kaz, sliznice, nádory... Ukazují se věci, se kterými se setkáme spíš než zubaři, protože pacienti u nás nejsou zvyklí jít za zubařem kromě bolavýho zubu. Kvalita přednášek byla proměnlivá. Semináře se postupem let zredukovaly na přednášky. Dřív probíhaly na stom. klinice a zahrnovaly praktický nácvik správného čištění zubů nebo jste si mohli zkusit, jaké to je vrtat do zubu. Tyhle časy jsou pryč, i tak jsou ale semináře fajn. Zápočet se nijak moc neřeší. Zkouška je písemný test, udělatelný. Jen jednotky lidí ho opakují. Zápočet pak dostanete do indexu spolu se známkou.
Zimní semestr byl dle mého velmi fajn. Měli jsme předtermíny na všechny zkoušky, takže kdo chtěl, mohl mít měsíc volna. Všichni si přijdou tak nějak otrkanější a nálada je vcelku uvolněná. Na propedeutice se už cítíte jako na medicíně, zbytek předmětů k tomu takový teoretický a většinou využitelný backup, pokud ho nezapomenete.
úterý 20. března 2018
Co je a není medicína?
Nedávno jsem se dal do řeči s jedním bývalým studentem, který skončil v prvním ročníku, a dost mě překvapilo to, jak o studiu mluvil. Faktem je, že my starší máme tendenci zapomínat, jaké to na těch začátcích bylo, a vesměs všichni teď máme úsměv na tváři. To se o prváku říct nedá.
Proč to ale píšu? Daný jedinec mluvil o tom, jak byla škola strašná a strašně náročná a neměl na nic čas. Proto od studia odráží další lidi. Na tohle tvrzení se už samozřejmě jako třeťák dívám jinak, protože si aktuálně myslím, že tohle studium je docela sranda. :)
Dospěl jsem k názoru, že první dva roky nejsou medicína. Proč? Teprve teď do toho začíná každý studentík trochu pronikat a je to čím dál tím víc zajímavější. Proto pokud tápete a nejste si jistí, zkuste vydržet a třeba svůj názor taky přehodnotíte. Já jsem první dva roky dost přemýšlel o tom, jestli jsem se rozhodl správně. Nebyl jsem si vůbec jistý tím, zdali tu chci studovat a chci být doktor. Celá ta představa se mi zdála strašně abstraktní a vzdálená pod všema anatomickejma názvama, histologickejma preparátama, biochemickejma vzorečkama a fyziologickejma hodnotama. Z tohohle hlediska se výše zmíněné odrazování od studia dá pochopit.
Jenže najednou něco kliklo. Zjistíte totiž, že ty znalosti z prvních dvou let můžete a měli byste aplikovat. Ve třeťáku máme propedeutiku interny (kde se máte naučit vyšetřit pacienta), internu, imunologii, patologii... zkrátka jsou tam klinické předměty. Četl jsem asi před rokem článek snad od prof. Zimy (znovuzvolený rektor UK, lékař) o tom, v jaké fázi studenti medicíny rozkvétají. Jedna možnost takového rozkvětu právě přišla s přechodem do 3. ročníku.
Teď mě to tu baví a mám představy o svojí budoucnosti. Řekl bych, že je to kombinace více faktorů: zajímavější a aplikovatelnější poznatky/předměty, zdravějšího a dospělejšího přístupu ke studiu a v neposlední řadě taky fajn lidi.
Bohužel jsem se setkal i s odrazujícimi komentáři od několika doktorů s tím, že stále můžu tu školu změnit. Těžko soudit jejich situaci, ale já se odradit už určitě nenechám. Možná to byli doktoři, které jejich práce nebo obor nebaví, medicínu nikdy studovat nechtěli, nebo prostě stále neví, co se životem. Pravda může být samozřejmě i jinde, ale obrázek si o studiu a praxi musí opravdu udělat každý sám.
Mám rozepsané články na třeťácké předměty a taky pár zajímavostí. Coming soon!
Proč to ale píšu? Daný jedinec mluvil o tom, jak byla škola strašná a strašně náročná a neměl na nic čas. Proto od studia odráží další lidi. Na tohle tvrzení se už samozřejmě jako třeťák dívám jinak, protože si aktuálně myslím, že tohle studium je docela sranda. :)
Dospěl jsem k názoru, že první dva roky nejsou medicína. Proč? Teprve teď do toho začíná každý studentík trochu pronikat a je to čím dál tím víc zajímavější. Proto pokud tápete a nejste si jistí, zkuste vydržet a třeba svůj názor taky přehodnotíte. Já jsem první dva roky dost přemýšlel o tom, jestli jsem se rozhodl správně. Nebyl jsem si vůbec jistý tím, zdali tu chci studovat a chci být doktor. Celá ta představa se mi zdála strašně abstraktní a vzdálená pod všema anatomickejma názvama, histologickejma preparátama, biochemickejma vzorečkama a fyziologickejma hodnotama. Z tohohle hlediska se výše zmíněné odrazování od studia dá pochopit.
Jenže najednou něco kliklo. Zjistíte totiž, že ty znalosti z prvních dvou let můžete a měli byste aplikovat. Ve třeťáku máme propedeutiku interny (kde se máte naučit vyšetřit pacienta), internu, imunologii, patologii... zkrátka jsou tam klinické předměty. Četl jsem asi před rokem článek snad od prof. Zimy (znovuzvolený rektor UK, lékař) o tom, v jaké fázi studenti medicíny rozkvétají. Jedna možnost takového rozkvětu právě přišla s přechodem do 3. ročníku.
Teď mě to tu baví a mám představy o svojí budoucnosti. Řekl bych, že je to kombinace více faktorů: zajímavější a aplikovatelnější poznatky/předměty, zdravějšího a dospělejšího přístupu ke studiu a v neposlední řadě taky fajn lidi.
Bohužel jsem se setkal i s odrazujícimi komentáři od několika doktorů s tím, že stále můžu tu školu změnit. Těžko soudit jejich situaci, ale já se odradit už určitě nenechám. Možná to byli doktoři, které jejich práce nebo obor nebaví, medicínu nikdy studovat nechtěli, nebo prostě stále neví, co se životem. Pravda může být samozřejmě i jinde, ale obrázek si o studiu a praxi musí opravdu udělat každý sám.
Mám rozepsané články na třeťácké předměty a taky pár zajímavostí. Coming soon!
čtvrtek 1. února 2018
Prázdninová praxe - péče o nemocné
Na fakultě máme předmět, který se věnuje ošetřovatelství. Částečně se mu věnuje i ZPL, kde má ošetřovatelství jednu ze dvou zkouškových otázek.
Co může zajímat hlavně současné druháky, je to, že po změně kurikula na naší fakultě končí výuka, snad až na jedno praktikum z biologie, v zimním semestru PŘED Vánocema. To znamená, že je tam prostor leden + únor na zkoušky a případně i kus praxe! :-) Oficiálně si máte podat žádost proděkance skrze studijní oddělení, kterou vám potvrdí, pokud splníte všechny předměty zimáku. Žádost se snad ale dala podat jen do prosince. Neoficiálně si to pak můžete udělat kdykoli, pokud vám vyjde čas. Jelikož je praxe třítýdenní, což je dost času, tak aspoň jeden týden doporučuji. Praxi lze absolvovat ve dvou možných typech - smluvních a nesmluvních nemocnicích. Jediný rozdíl je v počtu papírů, který musíte vyřídit.
Já jsem praxi dělal ve smluvní nemocnici, to znamená, že fakulta s tou danou nemocnicí má uzavřenou smlouvu o spolupráci a vy tedy nemusíte už nic extra zařizovat. Jen se domluvíte v nemocnici na daném oddělení/klinice nebo přes oddělení pro vzdělávání, pokud ho nemocnice má. Ta záhadná smlouva není nic jiného než pojištění. Některé nesmluvní nemocnice vám dokonce řeknou, že mají pojištění i pro vás tak nějak automaticky, takže to v některých případech ani není třeba řešit. Jistota je ale jistota. Smlouvu uzavírá teoreticky děkan a nemocnice, je to papír-formulář, který stáhnete z webu fakulty. Informace vám snad přijdou i nějaký od studijního. Seznam smluvních nemocnic je po přihlášení k nahlédnutí zde. Jde to dělat i ve FNHK.
Jak jsem zmínil, tak praxe je celkem na 3 týdny. Vytisknete si papíry, po jejichž předložení Mgr. Vachkové nebo Mgr. Gigalové dostanete zápočet. V papírech je, pokud mi paměť ještě neselhala, první lejstro vaše identifikace, jméno nemocnice a seznam výkonů, které jste udělali. Pak je tam hodnocení daného oddělení (tj. oddělení (sestra) hodnotí vás, ne naopak :D), razítko a podpis. Co se směn týče, je to jedno, na které půjdete, žádná není povinná, někde jsou dokonce noční pro studenty zakázané. Důležité je splnit (nebo to tam tak mít napsané) 3x 40h. Přikládá se ještě i nějaká ošetřovatelská anamnéza, vzory najdete na cédé. Tu anamnézu jsem řešil i s jednou vrchní sestrou a některý věci nechápala ani ona. Určitě vám tam s tím poradí. Ve skutečnosti se jen podívají, jestli tam je razítko, a zeptají se, jaký to bylo. Známky jsou k ničemu. Seznam výkonů se dle mého plný splnit nedá, některý věci má správně dělat jen doktor, k některým se za ten týden nedostanete. Na praxi běžně v bílém (boty, kalhoty, triko). V kapsách je mít fajn náhrádní pár rukavic - vězte, bude se hodit. :D
Týden na interním oddělení, týden na chirurgickým oddělení a týden na ošetřovatelství. Ptal jsem se snad 5x, co to ošetřovatelství má vlastně znamenat. Interní obory najdete tady, u chirurgických se řeže (chirurgie, oční, orl, gynda, ortopedie, ...) a poslední má být něco jako domov důchodců, domov pro děti a tak.
Jestli se něco nedá moc popsat, tak je to tahle praxe. Jelikož byl každý někde jinde, personál na odděleních se střídal, vy jste tam byli jen týden. K tomu samozřejmě patří, že nevíte, která bije. :D Po chvíli si zvyknete, ale to už jdete pryč. Každý proto máme jiné zážitky, jiné zkušenosti, někdo nemohl dělat skoro nic, někdo zase všechno.
Krátce moje zkušenosti:
Chirurgie - chladnější personál, občas výjimky, na sál jsem se nedostal, ale někteří tam byli. Nejsem moc chirurgický typ. Na druhou stranu jsme tam měli většinu prazvláštních pacientů. Setkal jsem se tam taky prvně s někým, kdo měl psych. diagnózu.
Interna - moc fajn personál, pacienti tak nějak lepší, celkově moc dobrá zkušenost. Atmosféra se nesla pohodově, za chvíli jsem si začal tykat skoro se všema a nebyl s ničím problém. Několikrát jsem se fakt hodně moc zasmál. Byl jsem i na ambulanci - to je fakt moc lepší.
Oš. - tohohle jsem se docela bál, ale nakonec to snad i trochu předčilo internu - nebát se! A to jsem dělal de facto sanitáře. Staří lidé toho ale mají co povědět, to budete koukat. Akorát je taky možný, že vám něco budou řikat 4 hodiny a vás pak personál prohlásí za nezvěstnýho. Ale pak jsem se našel. :)
Praxe se většinou zajištujě přes hlavní/vrchní sestru. Někde vás pustí ke všemu, někde vám nedovolí nic. Jelikož ale většinou nic neumíte, tak s váma minimálně na začátku sestra chodí. Já jsem většinou rozdával léky, dělal sesterský příjmy, měřil tlak, chodil na zavolání, dával injekce, občas jsem se podíval i jinam. Jako první nemocniční zkušenost to hodnotím pozitivně, i když se mi ty tři týdny zdají dost jako dlouhá doba. Pokud si chcete něco zkusit nebo někam jít, tak se nebojte zeptat. Já se podle nálady taky občas vetřel, kam mohl, takže jsem viděl i dost zajímavých věcí. Doktoři vám většinou budou řikat doktore. Mně tak říkali i někteří pacienti, ale to už je tak. Jakmile vidí chlapa v bílým, tak je to pro ně doktor, ženská zase sestra. Snad se generačně tenhle předsudek odbourá. :-)
Pro většinu mediků je to první kontakt s nemocnicí ze druhé strany. Užijte si to a nebojte se. Uvidíte pacienty, poznáte příběhy, zkusíte si nějaký zákroky. Zjistíte, jak vypadá pacient na začátku nemoci, v průběhu nemoci nebo na jejím konci - a to jak uzdravení, tak i smrti. Jsem rád, že jsem zažil i tohle už brzo při studiu, aspoň mě to tak nezaskočí později.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)